Tato stránka je věnována genealogii rodu

KLUSÁČEK

Rod KLUSÁČKŮ má, jak se zdá, relativně dlouhou historii. S prvním Klusáčkem se setkáváme již v 2. polovině 15. století na pomezí Čech a Moravy. Zápisy o Janovi Klusáčkovi ze Zhoře nalézáme v Moravských zemských deskách i knihách půhonných. Dostupné informace o něm a jeho rodině obsahuje článek Jan Klusáček ze Zhoře. Další písemně doložení Klusáčkové se objevují v matrikách, berní roli a knihách smluv ve druhé polovině 17. století. Od nich vede již více méně jasná cesta až k nám, dnešním nositelům tohoto jména. Tyto stránky se zabývají problematikou historie tohoto rodu a jejich ambicí je zapojit do tohoto pátrání co nejvíce dalších příznivců genealogie z širokého příbuzenstva. Archivní materiály ukazují, že nyní žijící nositelé tohoto jména jsou potomky (někdy snad jen po přeslici) Jakuba Klusáčka z Hrbova u Polné nebo Františka Klusáčka z Přibyslavi, kteří jsou jedinými nositeli tohoto jména zapsaní v Berní roli k roku 1654 v Čechách nebo Jiříka Klusáčka žijícího v té době na Moravě v Ostrově nad Oslavou. Výzkum Y-DNA více méně prokázal, že Klusáčkové jsou nositelé 5 hlavních haplotypů, tedy že na počátku (ovšem nevíme kdy to bylo) bylo 5 mužů, jejichž jsme potomky. Nejčetnější haplotyp R1b odkazuje do Přibyslavi, kde již roku 1602 Pavel Klusáček kupuje dům, Klusáčkové z Hrbova přísluší, jak se zdá, k haplotypu I2a a Klusáčkové z Ostrova nad Oslavou k haplotypu G2a. Dva další haplotypy přineslo patrně až 19. století. Statistika Ministerstva vnitra říká, že v současné době žije cca 420 mužských nositelů tohoto jména (a 440 žen) . Jedná se tedy o jméno relativně četné, ale počet širších rodin - tj. rodin žijících spřízněných Klusáčků (děda, otec, syn, vnuk, pravnuk) se bude pohybovat mezi číslem 100 - 150. A to je již počet malý a nadějný pro genealogické bádání. Též se zabýváme poznatky o dalších rodech, které mají úzkou vazbu k rodu Klusáčků. Až k roku 1540 nás zavádí pátrání o spřízněném rodu Riesenfelderů. Budeme hovořit i rodech Vognarů, Philipů, Feiglů, Ramešů, Jandů a dalších. I tyto informace by měly být podnětem pro další nadšence rodopisného bádání.